Môžeš písať koľko chceš a navštevovať kurzy tvorivého písania u kohokoľvek, keď nemáš odžité tak nemáš odžité.

Hrabal, Hemingway aj Hašek odžité mali. A tak aj písali. Ja nemám tak, lenže chcem napísať o knihách Evy Turnovej, lebo má odžité. A preto, že má odžité môže hrať v Plastikoch a písať. A ešte to píšem pre kamoša, ktorý je do nej buchnutý, ale ešte jej to nepovedal a asi jej to ani nepovie. Dve malé knižky s krátkymi textami v mäkkom obale akurát do zadného vrecka na nohavicách. Vtipné, rýpavé, krátke a pravdivé. Žvatlať sa mi nechce, nech sa páči, nářez:

Láska se považuje za východisko a řešení, i když skoro nikto neví, o co v ní jde. Když už si člověk myslí, že ji má, ze strachu dělá jeden špatný krok za druhým. A tak holky zbytečně předstírají orgasmus, žehlí košile, i když se jim nechce, cpou si do prsou daší prsa a po mejkapovacích orgijích jedou tramvají s výrazem nepřístupných sfing. A při tom je vidět, že ony samotné jsou z té hry unavené a radši by se usmály, jenže to by se pak myslelo, že nejsou výjimečné. Flirtují s kdejakým zevlounem, aby si udržely pozornost partnera, kterému by původně stačilo, kdyby byly normální, ale už to mezitím sám zapoměl. A tak i on přistupuje na tu válečnou hru, mastí zářezy do futra, chodí do fitka, pije monster energy drinky, geluje si vlasy do živého keře a se smrtelně vážným výrazem vyštěkává asap, jetogiga, atraktivní pekidž, mesič, hulič…